|
Kapesní hodinky důstojníka
Pitmana ukazovaly 2 hodiny 20 minut ráno. Bylo 15. dubna 1912 a
nad Titanikem, největším a nejluxusnějším parníkem té doby, se
zavřely vody oceánu. Zatímco "nepotopitelné" lodi nebylo pomoci,
pro víc než patnáct set pasažérů boj o přežití v mrazivém
Atlantiku teprve začal. Byli mezi nimi prý i Češi. Ale můžeme
tomu věřit?
Celou pravdu o podrobnostech
už zjistit nemůžeme. Od samého počátku existovala bílá místa a
otazníky. Ve výpovědích trosečníků se objevovaly zásadní
rozpory. Vinni byli i senzacechtiví novináři, ochotni dát za
jejich výpovědi slušný honorář. A tak se nedivme, že si na svou
záchranu "vzpomněli" i očití svědkové, kteří Titanic ve
skutečnosti nespatřili ani z břehu.
Nepotopitelné mýty
Černý pasažér Viktor Halva, stevard Rudolf Linhart, člen lodní
kapely Karel Stanke, číšník Josef Kielbasa, strojník Jan Kabát a
cestující druhé třídy Michel Navratil se dvěma syny - tito Češi
bývají nejčastěji zmiňováni v souvislosti s Titanikem. Jenže
důkazy většinou chybí.
Prolhaný číšník
Čítankovým příkladem je Josef Kielbasa. Až do své smrti byl
ochoten přísahat, že v šestnácti letech pracoval na palubě lodi
jako pomocný číšník. V osudný okamžik prý nesl plný tác piva a
div že se nepolil. Pak mu jeho nový přítel telegrafista Philip
Albert pošeptal, že dostal rozkaz vysílat SOS, a Kielbasa se
řítil jako o život nahoru. Pomáhal ženám a dětem nastupovat do
člunů a dav ho v panice strhl za nimi. Domnělý pikolík se ale
nemohl "málem polít pivem", protože pasažéři žádný náraz
nepostřehli. Zmiňovaný radista se ve skutečnosti nejmenoval
Philip Albert, ale John George Philips a je téměř nemožné, aby
se vybavoval s řadovým číšníkem, zvlášť když Kielbasa zřejmě
neuměl anglicky. Ani s panikou se "netrefil". Vypukla totiž až
těsně před potopením.
Černý
pasažér
Zcela bez pochybností není ani příběh Viktora Halvy, mladíka s
velikou touhou dostat se do Ameriky. Lístek do Států sice měl,
ale Titanik, lákavý zázrak techniky, hlásil obsazeno. Halva se
ale jen tak nevzdal. Využil zmatku při nakládání zásob a
proklouzl na palubu. Přemluvit neznámého muže, aby ho ukryl u
sebe v kajutě, už byla hračka. Ta kajuta měla číslo 903 a černý
pasažér ji údajně opustil až před půlnocí 14. dubna. To už
Titaniku docházely síly. Halva si byl dobře vědom nebezpečí i
toho, že na člun se nedostane. Skočil do ledové vody. Tonoucí
kolem křičeli a mizeli pod hladinou. Naštěstí spatřil člun.
Doplaval k němu a lidé mu pomohli nahoru.
Zachránce
z Carpathie
Kde je nějaký skutečný Čech, ptáte se? Jedna ze stop vede na
anglický parník Carpathia, spásu trosečníků. Mezi členy posádky,
kteří se podíleli na záchraně polozmrzlých, byl i Alois Jelitík,
pilníkář z Mohelnice. Jeho nevlastní dcera přenechala v
sedmdesátých letech mohelnickému muzeu dar - perokresbu
Titaniku. Až si ji přijdete prohlédnout, nenechejte se zmýlit.
Na obrázku není Titanik, ale jeho sesterská loď Olympic. |
|
|
|