Novinky
Vznik
Stavba
Cestující
Posádka
Plavba
Šetření
Vrak
Film
Média
Autor

Kniha

Fórum



 

První skutečně vážný pokus o nalezení Titaniku uskutečnil texaský naftař a multimilionář Jack Grimm. Tento boháč, který již dříve financoval několik extravagantních výprav - jako hledání údajné "díry" v severním pólu, Noemovy archy v Turecku, příšery ve skotském jezeře Loch Ness nebo sněžného muže v Tibetu - zřejmě hodlal za každou cenu vstoupit do historie. Najal speciální loď H. J. W. Fay, dva přední světové oceánografy a 14. července 1980 vyplul z Floridy k Novému Foundlandu. Záměrem expedice bylo prozkoumat oblast v blízkosti pozice udávané Titanikem při volání o pomoc a v případě neúspěchu přesunout pátrání dál na východ, neboť i Grimmovi poradci měli podezření, že obecně uznávaná pozice potopení Titaniku není správná. Grimm vezl s sebou sonarovou (hydroakustickou) aparaturu nazvanou SEA MARC, která byla v určeném prostoru spuštěna nad mořské dno a tažena lodí H. J. W. Fay na kabelu. SEA MARC vysílal do stran zvukové vlny, jež se po nárazu na překážku vracely, byly zachycovány a podávaly obraz terénu a předmětů v kruhu širokém jeden a půl až tři míle.

Poloha vraku Titaniku
 
View Larger Map

Jacku Grimmovi však štěstí nepřálo. Přes obrovské investice Titanic nenalezl ani v roce 1980, ani při druhé výpravě v roce 1981, ani při třetí v roce 1983. Příčinou neúspěchu byla kombinace smůly, Grimmova amatérismu a tvrdohlavosti. Smůlu měl s počasím - v průběhu tří expedic strávil v oblasti potopení Titaniku celkem 40 dnů a z toho jen jeden den byl vítr slabší než 13 až 18 mil za hodinu. V takových podmínkách se těžko pracovalo. Kromě toho vyplul, aniž měl přesnější představu, kde vlastně bude pátrat, a při žádné ze tří výprav nebyl na moři dostatečně dlouho na to aby, mohl oblast průzkumu dostatečně rozšířit, když Titanic nenalezl tam, kde předpokládal. Dále mu chyběl systém - namísto plynulého průzkumu se často vracel na místa kde měl dojem, že sonar "něco" objevil. A nakonec neměl patřičnou důvěru ve zkušenosti vědců, kteří jej doprovázeli, svoje nápady a domněnky prosazoval proti jejich radám.

Třináct roků se na výpravu za Titanikem připravoval vedoucí laboratoře pro hlubinné potápění Woodsholeského oceánografického institutu ve státě Massachusetts dr. Robert D. Ballard. Tento vynikající námořní geolog prostudoval všechny dosažitelné historické materiály týkající se slavné lodi, hluboké znalosti podložil vysokou vědeckou odborností a technickým zázemím jednoho z nejvýznamnějších oceánografických pracovišť na světě a krok za krokem svůj záměr uskutečňoval.

Samozřejmě klíčovým předpokladem pro úspěch zamýšlené akce bylo získání potřebného technického vybavení, což v praxi znamenalo především opatření finančních prostředků na jeho vývoj a konstrukci. Zpočátku, v polovině sedmdesátých let, byl k dispozici pouze prototyp miniponorky Alvin, která mohla s tříčlennou posádkou sestoupit do hloubky asi 2 000 metrů, a vlečné zařízení ANGUS (Acoustically Navigated Geological Underwater Survey), tvořené trubkovou konstrukcí chránící fotografické přístroje - mateřská loď táhla ponořený ANGUS na laně a jeho kamery pořizovaly snímky mořského dna. Ale Alvin ve stávající podobě nemohl proniknout do hloubky, ve které se nalézal Titanic, a ANGUS nebyl dostatečně operativní - co nafotografoval, bylo možno zjistit až po jeho vytažení a vyvolání filmů. Doktor Ballard proto navrhl vojenskému námořnictvu, aby financovalo vývoj dvou dokonalejších zařízení: ponorky bez lidské posádky pojmenované Argo a robota Jasona. Argo, podobně jako ANGUS, tvořila otevřená kovová konstrukce, ale už vybavená pěti videokamerami a dvěma sonárními systémy. Argo měla táhnout mateřská loď na kabelu a robot Jason spojený kabelem s Argem měl nastoupit v okamžiku, kdy bude zjištěno něco, co bude vyžadovat bližší prozkoumání. Měl mít vlastní pohonný systém a měl být vybaven světlem, dvěma stereokamerami a dvěma chapadly. Kombinace Arga a Jasona by umožnila výzkumníkům usazeným v kontrolní místnosti mateřské lodi pohodlně sledovat obraz mořského dna. Odpovědní činitelé vojenského námořnictva rozpoznali, jaké možnosti návrh skýtá, a požadované prostředky poskytli. V létě roku 1985 bylo Argo v laboratořích Woodsholeského institutu dokončeno (o správnosti původní koncepce robota Jasona se objevily pochybnosti, proto byla jeho stavba pozastavena) a vojenské námořnictvo se rozhodlo financovat i jeho třítýdenní zkoušky. To byla příležitost, na kterou dr. Ballard léta čekal. Ke zkouškám vybral oblast potopení Titaniku a nalezení jeho vraku už bylo jen logickým cílem pokusu.

Ballard však měl k prozkoumání oblasti, jejíž rozlohu odhadoval na nejméně sto čtverečných mil, pouhé tři týdny. Uvědomoval si, že se může dostat do časové tísně, a proto se obrátil s nabídkou spolupráce na IFREMER (Francouzský národní oceánografický institut), se kterým úspěšně spolupracoval už v minulosti a mezi jehož čelnými pracovníky měl řadu osobních přátel. Francouzi souhlasili a byla dohodnuta operace o dvou fázích: v první jejich výzkumná loď Le Suroit pod vedením, Ballardova přítele Jeana-Louise Michela propátrá určenou oblast mořského dna svou nově vyvinutou sonarovou aparaturou nazvanou SAR (Sonar acoustique remorqué), ve druhé fázi americká výzkumná loď Knorr provede pomocí Arga vizuální prověrku všech v úvahu připadajících objektů, které objevil SAR, z nichž - jak Ballard věřil - jeden musí být vrak Titaniku. Po jeho nalezení Argo a ANGUS, který Knorr též poveze, pořídí videovou a fotografickou dokumentaci.

V čase zbývajícím do zahájení expedice dr. Ballard a Jean-Louis Michel strávili stovky hodin nad konečným určením oblasti průzkumu. Shromáždili množství údajů o místě dávné katastrofy a vzali v úvahu i všechny pochybnosti o správnosti pozice Titaniku, kterou vypočítal jeho čtvrtý důstojník Boxhall. Nakonec vytyčili jako primární oblast prostor o rozloze jednoho sta čtverečných mil a v případě neúspěchu hodlali prozkoumat prostor dalších sto padesáti čtverečných mil, který se sice zčásti překrýval s původním, ale celkově byl situován víc na východ. První i druhá fáze expedice měly dohromady trvat pět týdnů.

  Prototyp miniponorky Alvin
Ponorka Alvin

Ponorka bez lidské posádky Argo
Ponorka Argo

Člunová paluba
Paluba

Člunový jeřáb
Člunový jeřáb

Člunová paluba
Člunová paluba

Člunová paluba
Člunová paluba

Člun.paluba bok
Člunová paluba bok

Nejnovější snímky vraku Titaniku

 


TITANIC World
Copyright © 1999-2008 Zdeněk Marášek
Všechna práva vyhrazena