5. července 1985 připlul Le Suroit do vyznačeného prostoru a zahájil průzkum mořského dna. Doktor Ballard se k Francouzům připojil 22. července. Hodinu za hodinou Le Suroit proplouval určenou oblastí způsobem připomínajícím sečení trávníku - plul v jednom směru k hranici oblasti, obrátil se, plul zpět, znovu se obrátil, a tak se to opakovalo nesčíslněkrát. Aparatura SAR podobná velkému torpédu, připoutaná kabelem k Le Suroitu a tažená v hloubce téměř 4 000 metrů jen asi 200 metrů nad dnem oceánu, zabírala při každé plavbě pás široký něco víc než půl míle. Jakmile sonar ohlásil pozornost vzbuzující objekt, bylo jeho magnetické pole prověřeno magnetometrem spojeným se SAR - výzkumníci věřili, že tisíce tun kovu vraku Titaniku musí reagovat nezaměnitelným způsobem.

Ke konci čtvrtého týdne Le Surouit prozkoumal 70 procent určeného prostoru a vrak Titaniku nenašel. Vzhledem k jiným povinnostem musela francouzská loď svoji účast na expedici 6. srpna ukončit. Výsledek byl pro Jeana-Louise Michela a jeho spolupracovníky velkým zklamáním. Ale jak řekl dr. Ballard, alespoň bylo známo, kde Titanic není. Štafetu teď přebrali Američané.

Loď Knorr s Argem a vlečným zařízením ANGUS na palubě připlula do vyznačené oblasti večer 24. srpna a mohla se tam zdržet jen dvanáct dnů. Řízení operace převzal dr. Ballard, ale na Knorru pluli i Jean-Louis Michel a dva další pracovníci IFREMER. Odpoledne 25. srpna bylo Argo poprvé spuštěno do mořských hlubin. Po šesti dnech bezvýsledného pátrání začínal mít dr. Ballard vážné obavy. Vymezený čas se neúprosně krátil a zbývalo mu už jen pět dnů. Navíc se začalo zhoršovat počasí.

Dvanáct minut před jednou hodinou ranní l. září 1985 se na monitoru zaznamenávajícím záběry pořizované v hlubině videokamerami Arga objevily podivné stíny. Za okamžik bylo zřejmé, že to nemůže být nic jiného než rozptýlené trosky. Trosky Titaniku! Nikdo z mužů napjatě sledujících v operační místnosti obrazovku se však ještě neodvážil jít probudit dr. Ballarda, ještě neměli úplnou jistotu a nechtěli vypadat jako panikáři. Nakonec, když se objevila silueta obrovského lodního kotle poslali za ním - kuchaře. Ballard, trápený starostmi, ještě nespal, a když mu bylo řečeno, co se děje, vylítl jako střela. Jediný pohled na monitor mu stačil. Uviděl mohutný válcovitý předmět se třemi kruhovými topeništními otvory v čelní stěně. Nemohlo být pochyb, díval se na jeden z kotlů Titaniku. Poprvé po třiasedmdesáti letech lidské oko spatřilo část zařízení slavné lodi.

Následujícího dne byl nalezen trup Titaniku a pod hladinu byl poslán i ANGUS k pořízení statických fotografií. Velké překvapení a současně i zklamání přineslo zjištění, že záď Titaniku chybí, obrovitý trup se musel rozlomit na dvě části. Ve zbývajících čtyřech dnech prakticky nikdo na palubě Knorru nespal. Argo a ANGUS pořídily tisíce fotografií rozsáhlého pole trosek a přední části vraku. Neskutečné množství předmětů bylo rozptýleno po mořském dně, byly to součásti nástaveb, vybavení kabin, rozsypané uhlí, láhve vína, části přístrojů, kusy zábradlí, prostě všechno možné. Na fotografiích se nakonec objevila i druhá část rozlomeného trupu, záď lodi, nacházející se asi 650 metrů od přední části. Ani záď, ani příď se po dosednutí na dno nepřevrátily, největší parník na světě spočinul ve svém hrobě vzpřímený a tak zůstal po tři čtvrtě století.

Zpráva o nalezení Titaniku obletěla svět jako blesk. Po návratu do Woods Hole čekaly na dr. Ballarda nejen davy lidí, ale i desítky reportérů, televizní týmy a filmaři. Musel odpovídat na stovky otázek - na některé už znal odpověď, na mnohé ještě ne.

Trup zádi

Příď  Titaniku

Příď  Titaniku

Vraní hnízdo

NÁSLEDUJÍCÍ
SNÍMKY
JSOU Z FILMU
TITANIC (1997):
viz. tl. FILM

Příď vraku Titaniku

Příď vraku Titaniku

Mir 1 a 2 nad přídí

Mir 1 a 2 nad
kapit. můstkem

Mir 2

Mir 1

Část jeřábu

Promenádní paluba

Kapitánova kabina

Sestup podél
schodiště