Stát se kapitánem
byl tehdy tvrdý chlebíček. Smith začal ve věku šestnácti let jako plavčík na
plachetnici. Během anglo-búrské války sloužil jako kapitán v Královské námořní
záloze. V době, kdy převzal velení Titaniku, mu bylo šedesát let, pro
společnost White Star se plavil třicet let, z toho dvacet pět let v hodnosti kapitána.
Kdosi spočítal, že do první plavby Titaniku měl kapitán Smith za sebou již
dva milióny mil plavby ve službách společnosti. White Star Smithovi plně
důvěřovala. Jmenovala ho komodorem své flotily a svěřovala mu velení nad
nejnovějšími a nejlepšími zaoceánskými parníky. Než nastoupil na Titaniku,
velel kapitán Smith Olympiku. Z mužů na kapitánských můstcích pobíral
nejvyšší plat - 1250 liber ročně, zatímco například kapitán Lord z lodi Californian,
která nepřispěchala Titaniku na pomoc, dostával ročně 240 liber. Zachoval
se i filmový snímek, na němž je kapitán Smith zachycen v uniformě se šosatým
kabátem; má tvrdý límec, čtyři pásky na rukávech a s pečlivě upraveným vousem
vypadá upjatě a důstojně. Důvěryhodný vzhled byl tehdy pro kapitána lodi stejnou
výhodou, jakou je dnes pro pilota dopravního letadla.
Mezi cestujícími byl velmi oblíbený a
mnoho cestujících si dokonce měnilo plánované trasy na lodi jen aby se
plavili s ním.
O postavení, které měl kapitán Smith nejen v námořních kruzích, ale ve
společnosti vůbec, svědčí o události, ke kterým došlo po jeho smrti. O dva roky
později, v roce 1914, rozhodl starosta Lichfieldu, že si Smith zaslouží, aby mu město
postavilo pomník.