Kýl Olympiku, první z tria velkolodí White Star Line, bylo položen 16.prosince 1908. Od té chvíle pracovaly tisíce dělníků na hrubé stavbě parníku v suchém doku až do 20.října 1910, kdy byl Olympic spuštěn na hladinu řeky Lagan. Všechny další práce pokračovaly již na vodě, a to až do 29.května 1911, kdy Olympic vyplul prvně z přístavu na dvoudenní zkušební plavbu. V náročných testech prospěl na výtečnou, inspektor Francis Carruthers vydal osvědčení o způsobilosti k plavbě bez sebemenších výhrad. Po té byl Olympic slavnostně předán majitelům a 14.června se vydal na svoji první cestu přes oceán.

Archivní záběry parníku Olympic

Při páté plavbě do New Yorku se však ani tato loď nevyhnula střetu. 22.září při vyplutí ze Southamptonu došlo ke srážce s křižníkem Hawke, jež se vracel z pravidelné testovací plavby. V okamžiku, kdy se obě lodě míjely v průlivu ve výjezdu z přístavu, byl Hawke přitažen obrovskou sací silou mohutné lodi a zdemoloval Olympiku část zádě. Čtrnácté a patnácté vodotěsné oddělení Olympiku bylo zaplavené, příď křižníku byla zcela rozdrcena. Nevzniklo sice nebezpečí, že by se Olympic potopil, nicméně loď byla velmi vážně poškozena a její oprava si vyžádala dva měsíce. Navíc se o tento čas pozdržela i dostavba Titaniku, který musel uvolnit místo v suchém doku, ve kterém byl právě dokončován, své starší sestře. Aby toho nebylo pro White Star Line málo, Olympic byl soudem uznán jako viník celé srážky a jeho majitelé neměli nárok na úhradu škody vzniklé samotným poškozením i ušlými zisky.

Stavba parníku Olympic

Olympic se vůbec svým majitelům řádně prodražil. Krátce potom, co opraven znovu vyplul znovu na moře, přišel pro změnu o list lodní vrtule. To sice byla v porovnání se srážkou s Hawkem prkotina, nicméně vyžádala si další opravu. Krátce po tragédii Titaniku byl Olympic znovu umístěn do suchého doku, kde prodělal rozsáhlou rekonstrukci dvojitého dna zvýšení vodotěsných přepážek. Tyto úpravy měly zaručit, aby se loď udržela na hladině při stejném poškození, jaké utrpěl Titanic. Když se už zdálo, že má Olympic nejhorší za sebou a začne konečně vydělávat, přišla 1.světová válka a Olympic místo platících cestujících vozil na bojiště západní fronty britské vojáky. V květnu 1918 si připsal nečekaný válečný úspěch, když potopil německou ponorku. Roku 1919, potom prodělal další přestavbu, mohutné parní stroje v jeho podpalubí nahradily dieselové motory a Olympic jako první velký osobní parník přeplul oceán na naftu. Sloužil až do roku 1935, podepsala se na něm však krize námořní dopravy a společnosti vůbec.

Přes všechny svízele, které tuto loď postihly, je třeba ji však považovat za úspěšnou, určitě úspěšnější než její dvě sestry. Olympic přeplul pětsetkrát Atlantik a najel více jak milion a půl mil. V září 1935 byl, po téměř pětadvaceti letech služby, prodán do šrotu a částečně rozebrán. Po dvou letech, v září 1937 byl kompletně rozebrán a sešrotován. Části jeho nádherného a přepychového interiéru je však dodnes možné najít v některých luxusních restauracích a hotelech v Anglii.

Technické informace

Na snímku je rozestavěný Olympic a vedle málo viditelný Titanic.

Stavba dvojitého dna Olympiku (v popředí)

Kotle Olympiku
připravené v hale
loděnice k montáži
na loď.

Stavba Olympiku

Spouštění Olympiku
na vodu

Olympic

Olympic

Olympic v suchém doku v Belfastu

Olympic v doku

Olympic po srážce s lodí Hawke

Olympic s válečnými barvami v I.sv.válce

Dva ze tří šroubů
(levý a střední).

Šrouby Olympiku

Lodní šrouby

Montáž komínu na Olympic