Novinky
Vznik
Stavba
Cestující
Posádka
Plavba
Šetření
Vrak
Film
Média
Autor

Kniha

Fórum


 

Srážka
První zprávy o poškození
Pochopení závažnosti poškození
Potopení plavidla
Vodotěsné komory
Tísňové volání vysílané z lodi
Tísňové volání bylo zachyceno
První zpráva v tisku
Plavidla v blízkosti parníku Titanic
Světla parníku viditelná z lodi Titanic
Odpovědnost posádky parníku Californian

Srážka
NA ZAČÁTEK
Ve 23.46 h lodního času, nebo 22.13 h newyorského, v neděli 14. dubna večer, hlídka signalizovala na můstek a telefonovala důstojníkovi konajícímu službu "Ledovec přímo před námi." Důstojník ve službě, pan Murdoch, okamžitě nařídil kormidelníkovi změnit kurz na "prudce doprava" a dát zpětný chod, ale právě v okamžiku, když šestý důstojník, který stál u kormidelníka, potvrzoval Murdochovi "kurz prudce doprava", už Titanic do ledovce narazil. Náraz, ačkoli nebyl tak silný, aby vyrušil posádku nebo cestující, nebo aby dokonce znemožnil lodi další pohyb, trochu loď pootočil a roztrhl ocelové pláty nad úrovní dna.

První zprávy o poškození
NA ZAČÁTEK
Důkazy potvrzují, že spolu s nárazem bylo slyšitelné pískání nebo syčení z přepadové trubky u předního kotle, což ukazuje na únik páry z nádrže vinou průniku vody. Prakticky v témže okamžiku se přední nádrž, dále nádrž číslo 1, 2 a 3, spolu s celou přední místností s nádržemi zaplnila vodou. To bylo okamžitě nahlá
šeno do velitelského stanoviště a osazenstvu místnosti číslo 3 a také topičům v místnosti číslo 1. Hlavní topič Barret spatřil, jak voda vniká do přední kotelny trhlinou asi o velikosti půl metru, těsně nad ocelovými podlážkami, a asi sedm metrů pod hladino
u vody, a tato trhlina zasahovala asi půl metru i do bunkru na uhlí v přední části kotelny.

Pochopení závažnosti poškození
NA ZAČÁTEK
Zpráva, kterou obdržel kapitán po různých prohlídkách lodi, ho musela seznámit se závažností situace a když byl v tomto směru dotázán prezidentem Ismayem, odpověděl mu ve stejném duchu. Je pravděpodobné, že o tak vážném nebezpečí byl také ihned informován hlavní strojmistr a zástupce stavební společnosti, pan Andrews, ale nikdo z nich se nezachránil.

Potopení plavidla
NA ZAČÁTEK
Vlivem množství vody, kterou loď nabrala, došlo ke zvýšení její hmotnosti, a příď lodi se začala potápět. Následně otevřeným výhledem z velitelského stanoviště a dalšími okny se voda brzy přelila přes palubu E, pod níž byla zakončena třetí až osmá příčná přepážka, a ta
k
došlo k zatopení komor v místnosti číslo 3.

Vodotěsné komory
NA ZAČÁTEK
V Titaniku se nacházelo 15 příčných vodotěsných komor, ale pouze jedna z nich, ta první, vedla až po úroveň horní paluby C, zatímco komory číslo 2, 10, 11, 12, 13, 14 a 15 vedly jen ke druhé palubě D, a komory číslo 3 až 9 vedly jen po úroveň třetí paluby E. Otevřená místa na palubě E nebyla konstruována tak, aby bylo možné v případě potřeby zabránit průniku vody. Přitom podle všech důkazů je zřejmé, že právě toto přispělo velkou měrou k potop
ení lodi. Přepážky zde popsané rozdělily loď na 16 vodotěsných komor, a loď byla zkonstruována tak, že i kdyby došlo k vniknutí vody do dvou z nich, neohrozilo by to bezpečnost plavby. Podle předešlých výpovědí bylo pět předních komor zatopeno prakticky okamžitě, a za těchto okolností z důvodu, že paluba, u které přepážky končily, nebyla vodotěsná, řečené vodotěsné komory vlastně vodotěsné vůbec nebyly, a proto se loď začala potápět ještě více.

Tísňové volání vysílané z lodi
NA ZAČÁTEK
Nezazněl žádný poplašný signál, ani nedošlo k žádnému systematickému varování cestujících. Během 15 až 20 minut se kapitán dostavil do místnosti telegrafisty a dal rozkaz volat o pomoc pomocí tísňového signálu C. Q. D.

Tísňové volání bylo zachyceno
NA ZAČÁTEK
Toto tísňové volání zachytila telegrafická stanice na mysu Race ve 22.25 h newyorského času, spolu se zprávou, že Titanic narazil do ledovce. Ve stejném okamžiku tutéž zprávu zachytila i loď Mount Temple, která okamžitě k Titaniku zamířila. V rozmezí od dvou do tří minut tu zprávu uslyšel i
operátor na lodi Frankfurt. Asi za deset minut náhodně zaslechl signál C. Q. D. i telegrafista Carpathie, což okamžitě nahlásil na kapitánský můstek. Carpathie se ihned obrátila a ujížděla Titaniku na pomoc, a svou polohu spolu s oznámením, že vyrazila plnou parou, nahlásila Titaniku. Frankfurt však svou polohu neudal a po dvaceti minutách čekání se zeptal operátora na Titaniku: "Co se děje?" Na to telegrafista Titaniku odpověděl, že je hlupák.

Ve světle toho, že poloha lodi Frankfurt a její přesná vzdálenost od Titaniku nebyla v tu dobu známa, z odpovědi operátora Titaniku nevyznívá, že by si uvědomoval vážnost situace. Přesto radista Frankfurtu zaslechl, jak Mount Temple volá: "Jedeme pro vás." Bylo rychle navázáno spojení i s Olympikem a Baltikem, a i Caronia, která se nacházela asi 1 480 kilometrů na východ, zaslechla volání C. Q. D. Telegrafické zprávy Titaniku byly zaznamenány částečně i na stanici na mysu Race a na Mount Temple a na Baltiku. Mount Temple naposledy slyšela volání Titaniku v 11.47 h newyorského času. Baltic a Carpathia ztratily spojení v přibližně stejném okamžiku, a poslední zpráva zněla: "Strojovna byla zaplavena." Virginian naposledy zaslechl signály Titaniku v 0.27 newyorského času, byly prý velice nejasné a náhle utichly.

První zpráva v tisku
NA ZAČÁTEK
Tato zpráva byla obsažena v informaci, kterou obdržela agentura Associated Press z mysu Race, a pak ji dál oznámila veřejnosti, a také viceprezidentu White Star Line Franklinovi, a později ji její kancelář v Montrealu potvrdila v tomto znění:

MYS RACE, NEW BRUNSWICK
Neděle večer, 14. dubna

Ve 22.25 h dnes večer vyslal parník společnosti White Star volání C. Q. D. na naši zdejší telegrafní stanici, ve které oznamuje, že došlo ke srážce s ledovcem. Parník požádal o okamžitou pomoc.

O půl hodiny později přišla další zpráva, jež upřesňuje, že se špička lodi začíná potápět, a že jsou ženy nakládány do záchranných člunů. Počasí je podle telegrafisty Titaniku v místě klidné a jasné, a jejich poloha byla 41,46 sev. š. a 51,14 záp. d.

Telegrafní stanice na mysu Race o tom uvědomila Virginian, jehož kapitán okamžitě zareagoval, že spěchá s lodí na místo neštěstí.

Virginian byl o půlnoci asi ve vzdálenosti 315 kilometrů od Titaniku a na místo měl dorazit v pondělí kolem desáté hodiny ranní.

PONDĚLÍ, 2.00 h RÁNO

Olympic dnes časně ráno (pondělí) udal svou polohu 40,32 sev. š. a 61,18 záp. d. Tato loď byla v přímém kontaktu s Titanikem, a nyní se snaží ze všech sil dorazit mu na pomoc.

Poslední signály z Titaniku uslyšel Virginian ráno v 0.27 h. Telegrafista lodi Virginian oznámil, že tyto signály nebyly příliš jasné a náhle skončily.

Plavidla v blízkosti parníku Titanic
NA ZAČÁTEK
V tomto okamžiku je podle názoru výboru třeba se zaměřit na polohy jednotlivých plavidel, která se nacházela v blízkosti Titaniku, když začal vysílat tísňové signály.

Californian, loď společnosti Leyland Line, plující na západ, měla v té době polohu 42° 05' sev. š., 50° 07' záp. d., a podle kapitánových údajů byla vzdálena asi 36 kilometrů severně.

Mount Temple, ve vlastnictví Canadian Pacific Railroad, plující rovněž na západ, udal svou polohu 41° 25' sev. š., 51° 14' záp. d., a jeho vzdálenost činila asi 90 kilometrů západně od Titaniku, a při svém návratu k němu minula neznámý škuner.

Carpathia, náležející společnosti Cunard Line, plující na východ, byla asi 107 kilometrů vzdálena, a udržovala kurz sever 52° na západ ve snaze dostat se k Titaniku.

Birma, ruská loď, byla v 0.25 h v pondělí 15. dubna ráno vzdálena od místa nehody asi 130 kilometrů.

Frankfurt, loď severoněmecké společnosti Lloyd Line, plující na východ, udala polohu 39° 47' sev. š. a 52° 10' záp. d., a vzdálenost 283 kilometrů jihozápadním směrem.

Virginian byl o půlnoci vzdálen od Titaniku asi 315 kilometrů.

Baltic, patřící stejné společnosti White Star Line, plující na východ, byl ve 23.00 h newyorského času asi 450 kilometrů na jihozápad od místa neštěstí.

Olympic, také loď společnosti White Star Line, plující východním směrem, byla v 0.14 h newyorského času asi 950 kilometrů na západ od Titaniku, jeho poloha byla tehdy 40° 22' sev. š., 61° 18' záp. d.

Světla parníku viditelná z lodi Titanic
NA ZAČÁTEK
Šestnáct svědků z Titaniku, včetně důstojníků, zkušených námořníků i z řad spolehlivých cestujících, ve svých výpovědích potvrdilo, že spatřili světla lodi v nevelké vzdálenosti, a některé ze člunů dostaly proto pokyn, aby se pokusily přiblížit se té lodi, zanechat tam cestující a vrátit se k Titaniku pro další. Titanic vypálil k nebi signální rakety a pokoušel se tomuto plavidlu dávat signály morseovkou pomocí elektrické lampy. V přibližně stejné době připustili důstojníci na lodi Californian, že zahlédli rakety právě ze směru, kde se nacházel Titanic, a proto prý okamžitě rozsvítili silnou elektrickou lampu, která je viditelná na dvacet kilometrů, zatímco někteří členové posádky Californi
anu potvrdili, že boční světla velké lodi plující plnou parou byla ve 23.30 h času na lodi jasně viditelná i ze spodní paluby Californianu, tedy krátce před neštěstím. Není žádný důkaz o tom, že by byly vypáleny z některé z lodí signální rakety, ačkoli každý na Titaniku se snažil na horizontu nalézt nějakou známku blížící se pomoci.

Odpovědnost posádky parníku Californian
NA ZAČÁTEK
Výbor je nucen oznámit tento svůj závěr, a to že Californian, loď ve vlastnictví stejné společnosti, byla blíže Titaniku, než bylo oněch 35 kilometrů, který udává jeho kapitán. Také je patrné, že důstojníci a posádka lodi spatřili tísňové signály z Titaniku, ale nepokusili se, zcela v rozporu se zásadami humanity, mezinárodních zvyklostí a práva, nějak na ně reagovat. Jedinou odpovědí na
tísňové signály byl signál pomocí velkého elektrického světla, které asi dvě hodiny svítilo na stěžni Californianu. Podle našeho mínění je takové chování, ať bylo způsobeno nepozorností nebo nedbalostí, hodno odsouzení, a v každém případě na velitele lodi Californian klade zodpovědnost za následky tohoto neštěstí. Telegrafista Californianu byl probuzen až v pondělí 15. dubna ve 3.30 h newyorského času, a kdyby na palubě došlo ohledně těchto tísňových signálů k věcné rozpravě mezi důstojníky a členy posádky, určitě by pak vrchní důstojník rozhodl, že je třeba zjistit, co se děje, když loď uprostřed noci vypaluje tísňové rakety. Takové pátrání by okamžitě odhalilo fakt, že Titanic se potápí. A tak v případě, že by byla rychle poskytnuta pomoc, nebo operátor Californie vydržel na svém stanovišti v neděli večer o několik minut déle, mohla tato loď být slavná za to, že zachránila životy cestujících a celé posádky Titaniku.

     


TITANIC World
Copyright © 1999-2008 Zdeněk Marášek
Všechna práva vyhrazena