První zprávy o poškození
NA ZAČÁTEK
Důkazy potvrzují, že spolu s nárazem bylo slyšitelné pískání nebo syčení z přepadové trubky u předního kotle, což ukazuje na únik páry z nádrže vinou průniku vody. Prakticky v témže okamžiku se přední nádrž, dále nádrž číslo 1, 2 a 3, spolu s celou přední místností s nádržemi zaplnila vodou. To bylo okamžitě nahlášeno do velitelského stanoviště a osazenstvu místnosti číslo 3 a také topičům v místnosti číslo 1. Hlavní topič Barret spatřil, jak voda vniká do přední kotelny trhlinou asi o velikosti půl metru, těsně nad ocelovými podlážkami, a asi sedm metrů pod hladinou vody, a tato trhlina zasahovala asi půl metru i do bunkru na uhlí v přední části kotelny.

Pochopení závažnosti poškození
NA ZAČÁTEK
Zpráva, kterou obdržel kapitán po různých prohlídkách lodi, ho musela seznámit se závažností situace a když byl v tomto směru dotázán prezidentem Ismayem, odpověděl mu ve stejném duchu. Je pravděpodobné, že o tak vážném nebezpečí byl také ihned informován hlavní strojmistr a zástupce stavební společnosti, pan Andrews, ale nikdo z nich se nezachránil.

Potopení plavidla
NA ZAČÁTEK
Vlivem množství vody, kterou loď nabrala, došlo ke zvýšení její hmotnosti, a příď lodi se začala potápět. Následně otevřeným výhledem z velitelského stanoviště a dalšími okny se voda brzy přelila přes palubu E, pod níž byla zakončena třetí až osmá příčná přepážka, a tak došlo k zatopení komor v místnosti číslo 3.

Vodotěsné komory
NA ZAČÁTEK
V Titaniku se nacházelo 15 příčných vodotěsných komor, ale pouze jedna z nich, ta první, vedla až po úroveň horní paluby C, zatímco komory číslo 2, 10, 11, 12, 13, 14 a 15 vedly jen ke druhé palubě D, a komory číslo 3 až 9 vedly jen po úroveň třetí paluby E. Otevřená místa na palubě E nebyla konstruována tak, aby bylo možné v případě potřeby zabránit průniku vody. Přitom podle všech důkazů je zřejmé, že právě toto přispělo velkou měrou k potopení lodi. Přepážky zde popsané rozdělily loď na 16 vodotěsných komor, a loď byla zkonstruována tak, že i kdyby došlo k vniknutí vody do dvou z nich, neohrozilo by to bezpečnost plavby. Podle předešlých výpovědí bylo pět předních komor zatopeno prakticky okamžitě, a za těchto okolností z důvodu, že paluba, u které přepážky končily, nebyla vodotěsná, řečené vodotěsné komory vlastně vodotěsné vůbec nebyly, a proto se loď začala potápět ještě více.

Tísňové volání vysílané z lodi
NA ZAČÁTEK
Nezazněl žádný poplašný signál, ani nedošlo k žádnému systematickému varování cestujících. Během 15 až 20 minut se kapitán dostavil do místnosti telegrafisty a dal rozkaz volat o pomoc pomocí tísňového signálu C. Q. D.

Tísňové volání bylo zachyceno
NA ZAČÁTEK
Toto tísňové volání zachytila telegrafická stanice na mysu Race ve 22.25 h newyorského času, spolu se zprávou, že Titanic narazil do ledovce. Ve stejném okamžiku tutéž zprávu zachytila i loď Mount Temple, která okamžitě k Titaniku zamířila. V rozmezí od dvou do tří minut tu zprávu uslyšel i operátor na lodi Frankfurt. Asi za deset minut náhodně zaslechl signál C. Q. D. i telegrafista Carpathie, což okamžitě nahlásil na kapitánský můstek. Carpathie se ihned obrátila a ujížděla Titaniku na pomoc, a svou polohu spolu s oznámením, že vyrazila plnou parou, nahlásila Titaniku. Frankfurt však svou polohu neudal a po dvaceti minutách čekání se zeptal operátora na Titaniku: "Co se děje?" Na to telegrafista Titaniku odpověděl, že je hlupák.

První zpráva v tisku
NA ZAČÁTEK
Tato zpráva byla obsažena v informaci, kterou obdržela agentura Associated Press z mysu Race, a pak ji dál oznámila veřejnosti, a také viceprezidentu White Star Line Franklinovi, a později ji její kancelář v Montrealu potvrdila v tomto znění:

Plavidla v blízkosti parníku Titanic
NA ZAČÁTEK
V tomto okamžiku je podle názoru výboru třeba se zaměřit na polohy jednotlivých plavidel, která se nacházela v blízkosti Titaniku, když začal vysílat tísňové signály.

Olympic, také loď společnosti White Star Line, plující východním směrem, byla v 0.14 h newyorského času asi 950 kilometrů na západ od Titaniku, jeho poloha byla tehdy 40° 22' sev. š., 61° 18' záp. d.

Světla parníku viditelná z lodi Titanic
NA ZAČÁTEK
Šestnáct svědků z Titaniku, včetně důstojníků, zkušených námořníků i z řad spolehlivých cestujících, ve svých výpovědích potvrdilo, že spatřili světla lodi v nevelké vzdálenosti, a některé ze člunů dostaly proto pokyn, aby se pokusily přiblížit se té lodi, zanechat tam cestující a vrátit se k Titaniku pro další. Titanic vypálil k nebi signální rakety a pokoušel se tomuto plavidlu dávat signály morseovkou pomocí elektrické lampy. V přibližně stejné době připustili důstojníci na lodi Californian, že zahlédli rakety právě ze směru, kde se nacházel Titanic, a proto prý okamžitě rozsvítili silnou elektrickou lampu, která je viditelná na dvacet kilometrů, zatímco někteří členové posádky Californianu potvrdili, že boční světla velké lodi plující plnou parou byla ve 23.30 h času na lodi jasně viditelná i ze spodní paluby Californianu, tedy krátce před neštěstím. Není žádný důkaz o tom, že by byly vypáleny z některé z lodí signální rakety, ačkoli každý na Titaniku se snažil na horizontu nalézt nějakou známku blížící se pomoci.

Odpovědnost posádky parníku Californian
NA ZAČÁTEK
Výbor je nucen oznámit tento svůj závěr, a to že Californian, loď ve vlastnictví stejné společnosti, byla blíže Titaniku, než bylo oněch 35 kilometrů, který udává jeho kapitán. Také je patrné, že důstojníci a posádka lodi spatřili tísňové signály z Titaniku, ale nepokusili se, zcela v rozporu se zásadami humanity, mezinárodních zvyklostí a práva, nějak na ně reagovat. Jedinou odpovědí na tísňové signály byl signál pomocí velkého elektrického světla, které asi dvě hodiny svítilo na stěžni Californianu. Podle našeho mínění je takové chování, ať bylo způsobeno nepozorností nebo nedbalostí, hodno odsouzení, a v každém případě na velitele lodi Californian klade zodpovědnost za následky tohoto neštěstí. Telegrafista Californianu byl probuzen až v pondělí 15. dubna ve 3.30 h newyorského času, a kdyby na palubě došlo ohledně těchto tísňových signálů k věcné rozpravě mezi důstojníky a členy posádky, určitě by pak vrchní důstojník rozhodl, že je třeba zjistit, co se děje, když loď uprostřed noci vypaluje tísňové rakety. Takové pátrání by okamžitě odhalilo fakt, že Titanic se potápí. A tak v případě, že by byla rychle poskytnuta pomoc, nebo operátor Californie vydržel na svém stanovišti v neděli večer o několik minut déle, mohla tato loď být slavná za to, že zachránila životy cestujících a celé posádky Titaniku.