Kýl prochází po celé délce lodi a je hlavním nosníkem, na němž spočívá celá další konstrukce. Je to ocelový plát položený na masivní dubové špalky, 120 až 150 centimetrů široký a 7 až 10 centimetrů silný, složený z mnoha pevně spojených dílů. Protože kýl je základem konstrukce lodi, musí být dokonalost sama. Jeho správné položení je prověřováno s největší pečlivostí. Dlouho se tak dělo následující metodou: po celé délce kýlu byly v pravidelné vzdálenosti umístěny kůly s malým otvorem uprostřed, poté se na jednom konci této řady rozsvítilo světlo, a jestliže je bylo možno vidět řadou otvorů z druhé strany, byl kýl položen řádně, jestliže ne, bylo kýl nutno opravit a vyrovnat.

Po dohotovení dvojitého dna následuje upevnění ocelových žeber, což jsou vertikální úhelníky přinýtované kolmo ke kýlu z pravé i levé strany. Korespondující žebra na pravé a levé straně příčně spojují ocelové traverzy, na kterých spočívají jednotlivé paluby. Spolu se žebry jsou vztyčeny i příďový a záďový vazník, mohutné ocelové výkovky vážící 50 až 75 tun. Poté je možno přikročit k oplátování lodi očíslovanými ocelovými pláty, které se připevňují k žebrům. Žebra spolu s oplátováním tvoří vlastní trup lodi. Jak postupují práce na trupu lodi, vztyčuje se kolem ní dřevěné lešení umožňující práci natěračům a plátařům. Nad tím vším se tyčí obrovský ocelový portál, na kterém jsou umístěny jeřáby schopné vyzvedávat náklady o váze tří, pěti nebo deseti tun. V případě potřeby několik jeřábů spojí síly a poradí si i více než čtyřicetitunovou zátěží.

Po smontování základních částí lodi jsou zhruba ve výši vnitřního dna instalovány boční kýly. Jsou to ocelové pláty o délce odpovídající asi jedné třetině délky lodi, umístěné v její střední části na obou bocích. Jejich úkolem je zvýšit stabilitu lodi, tj. zmírnit její kolébání na vodě. Nato se na záď lodi nasadí kormidlo a šrouby se upevní na hřídele. U velké lodi jde o kovové díly značné váhy, například u Olympiku jen ocelová vzpěra k podpoře jednoho šroubového hřídele vážila 75 a tři čtvrtě tuny.

Nyní je loď připravena ke spuštění na vodu, což je obtížná operace, vyžadující pečlivou přípravu a velkou námahu. V první fázi je třeba odstranit dřevěné lešení obklopující dosud trup, zajištěný v žádoucí pozici podpěrami a vzpěrami. Poté nastoupí na každé straně trupu stovky mužů s železnými kladivy a podkládají jej těžkými klíny, aby se obrovská hmotnost zčásti postavené lodi přenesla z kýlových dubových špalků na dřevěné skluzy. Tuto práci řídí pravidelné údery znovu synchronizující údery kladiv. Po jejím skončení je třeba skluzy dobře namazat. U velké lodi se k tomu účelu spotřebovalo na 20 tun loje, stejné množství měkkého mýdla a stovky galonu rybího tuku. Jen tak se zmírní obrovské tření, které nastane při pohybu trupu.

Když je vše připraveno, elektrické zařízení uvolní blokovací mechanismy, které dosud zajišťovaly trup na skluzech. Trup se dá do pohybu, zpočátku neznatelného, ale zvolna se zrychlujícího, a když operace probíhá úspěšně, zhruba za minutu je trup na vodě mezi spoustou trosek dřevěných podpěrných konstrukcí a rozdrcených desek a trámu na skluzu. Aby loď neodplula příliš daleko, drží ji lana připojená ke kotvám nebo vlečné čluny.

Další práce již pokračují na vodě, loď je uvázána u přístavní hráze. Je třeba instalovat stroje a nespočetná zařízení tvořící vnitřní a vnější vybavení. Rozsah potřebných prací je možno odvodit z příkladu Olympiku, jehož váha při spuštění byla 24 600 tun a po zhotovení se přibližně z dvojnásobila.

Loď je osazována kotly, jeden mohl vážit přes sto tun a u největších parníků jich bylo užito několik desítek. Následující pístové parní stroje, eventuálně turbíny, kondenzátory, zalomené hřídele strojů- opět o váze přes sto tun jeden. Manipulací s nimi zajišťují mohutné plovoucí jeřáby, největší z nich byly schopny pracovat se zátěží až dvě stě tun. Instalují se komíny a stožáry a do nitra lodi se zabudovávají elektrické stroje a dynama k výrobě elektrického proudu. Vedle hlavních strojů sloužících k pohonu má velká loď až sedmdesát pomocných strojů, uvádějících v chod kormidlo, velký počet pump a čerpadel, ventilátorů, odpařovače, jeřáby, navijáky, a mnoho dalších zařízení. Je třeba vybavit mozek lodi, kterým je navigační můstek, vybudovat systém spojení mezi jejími jednotlivými částmi, ovládací systém uzavírání dveří ve vodotěsných přepážkách, zřídit radiostanici, rozmístit záchranné čluny, instalovat mohutné kotvy o váze až 15 tun, kotevní navijáky a řetězy vážící až dvě stě tun.

Současně jsou obkládány paluby, schodiště, stěny kabin a jídelen. Kabiny, společenské místnosti a ostatní prostory sloužící k ubytování a zábavě cestujících jsou vybavovány vším potřebným zařízením. Jde o obrovský rozsah prací, na kterých se podílejí odborníci desítek profesí a různé úpravy a zlepšování pokračující prakticky až do doby, než je loď oficiálně předána majiteli.

Poté, co byly hlavní práce na kompletaci nové lodi skončeny, ještě v době, kdy zůstává uvázána u přístavní hráze, je provedena první zkouška strojů. Zatopí se pod kotly a potrubím začne proudit pára; stroje jsou uvedeny v chod nejméně na čtyřiadvacet hodin. Jejich činnost je pozorně sledována a každá sebemenší závada musí být okamžitě odstraněna. Když tato zkouška proběhne úspěšně, může loď podstoupit předběžnou testovací plavbu na otevřeném moři. Pak je loď znovu umístěna v suchém doku, kde se očistí dno a natře ochrannými barvami. Teprve poté následují oficiální zkoušky, což je série plaveb, při nichž absolvuje několik set mil. A znovu se bedlivě prověřují funkce všech zařízení a posuzuje se chování plavidla v různých situacích. Jestli že i v tomto případě je vše v naprostém pořádku, a příslušná úřední komise neshledala žádné nedostatky, je nová loď připravena k předání provozovateli.