Novinky
Vznik
Stavba
Cestující
Posádka
Plavba
Šetření
Vrak
Film
Média
Autor

Kniha

Fórum




 

11. dubna, ve stejný den, kdy Titanic opustil Queenstown a vydal se na oceán, vyplula z New Yorku Carpathia, parník o váze 8600 tun patřící rejdařství Cunard. Carpathia plující východním kursem mířila k Gibraltaru a do středomořských přístavů Janov, Neapol, Terst a Fiume (dnešní Rijeka). Na palubě měla 120 cestujících I. třídy a 50 cestujících II. třídy, převážně amerických turistů jedoucích za středomořským sluncem. Dále vezla 565 cestujících III. třídy, většinou příslušníků středomořských národů, kteří emigrovali do Spojených států a nyní se vraceli navštívit starou vlast. Carpathia měla značnou ubytovací kapacitu a téměř polovina jejích kabin zůstala při této plavbě neobsazena - naštěstí, jak se zakrátko ukázalo. V neděli odpoledne většina cestujících využívala krásného a teplého počasí k pobytu na palubách, až ve večerních hodinách, kdy se prudce ochladilo, vyhledali - obdobně jako na Titaniku - příjemnější prostředí salónů, jídelen a kabin. Lodi velel kapitán Arthur H. Rostron. Na mořích se plavil 27 let, z toho 17 let ve službách Cunardova rejdařství. Měl kvalifikaci Extra Master, ale samostatně velel teprve dva roky a Carpathii převzal před necelými třemi měsíci.

Krátce po desáté hodině večerní přišel Rostron na můstek. Druhý důstojník James Bisset, který měl strážní službu, mu podal hlášení o posledních informacích, které Carpathia obdržela o výskytu ledu. Bylo mezi nimi i varování vysílané parníkem Mesaba - totéž, které přijal v 9 hodin 40 minut Titanic, ale nikdy nebylo doručeno na můstek. Rostron znepokojující zprávy nebral na lehkou váhu. Zavolal na můstek radiotelegrafistu Harolda Thomase Cottama a tázal se jej, které lodi měl na příjmu. Cottam jmenoval jako první Titanic. "Předpokládám, že Titanic bude muset zpomalit, nebo plout jižněji, než je obvyklá trasa. Dorazí do New Yorku se zpožděním. Při panenské plavbě je to smůla," poznamenal Rostron. Pak poděkoval s tím, že Cottam asi již brzy stanici vypne a půjde spát. "Ano, pane," odpověděl radista, "jen si chvíli poslechnu mys Cod pro případ, že má nějaké čerstvé zprávy o stávce horníků v Anglii"

Cottam však zůstal u aparatury ještě dlouho, téměř dvě a půl hodiny. Slyšel, jak Phillips "usměrňoval" Evanse z Californianu, který jej rušil, potom poslouchal dlouhou sérii burzovních zpráv a soukromých vzkazů a nakonec zprávy z mysu Cod. Jen na okamžik, když se už začal pomalu odstrojovat, odložil sluchátka, a právě v tu chvíli Titanic vysílal svoje první volání o pomoc. Cottam však sluchátka ještě jednou nasadil. Vyťukal volací znak Titaniku a hned nato se ozval signál vyzývající jej, aby pokračoval. "Dobré ráno, starouši," začal v pohodě vysílat Cottam, "víš, že mys Cod má pro tebe vzkazy?" Odpověď, kterou na svoji sousedskou depeši radista Carpathie promptně obdržel, způsobila, že se mu téměř zastavilo srdce a tužka vypadla z ruky. Ve sluchátkách jasně zaznělo tísňové volání CQD a Titanic pokračoval: "Připlujte okamžitě. Narazili jsme na led. Pozice 41 stupňů 46 minut severní šířky, 50 stupňů 14 minut západní délky!" A znovu se několikrát opakovala tři děsivě znějící písmena CQD.

Jen v kalhotách a košili se Cottam vyřítil z radiotelegrafické kabiny na můstek a téměř bez dechu sděloval, co právě slyšel, strážnímu důstojníkovi Haroldu Deanovi, prvnímu důstojníkovi Carpathie, který o půlnoci vystřídal Jamese Bisseta. Ten se rozběhl za kapitánem do jeho kajuty. Co se dělo v následujících několika minutách nelze vylíčit lépe, než učinila ve svých vzpomínkách osoba nejpovolanější - sám kapitán Rostron:

"Byl jsem okamžitě informován. Je zajímavé, jak se v krizových momentech vtisknou do paměti i nepodstatné věci. Vzpomínám si, že se otevřely dveře v čelní stěně mé kajuty sousedící s mapovnou. Ulehl jsem krátce předtím, ještě jsem neusnul a v polospánku jsem si říkal: "Kdo je u ďasa tak drzý, že jde do mé kabiny bez zaklepání?"

Potom na mne první důstojník vychrlil fakta a buďte ujištěni, že jsem se velmi rychle úplně probudil a nemyslel jsem na nic jiného, než jak udělat vše, co bylo v silách Carpathie, aby byla poskytnuta žádaná pomoc. Ta zpráva se mi zdála tak neuvěřitelná, že i když jsem okamžitě vydal rozkazy k otočení lodi  zavolal jsem radiotelegrafistu a ujistil se, že nemůže jít o omyl.

Je fascinující skutečností, že kdyby jediný radiotelegrafista, který sloužil na palubě Carpathie, nebyl tak zapálen pro svou práci, že zůstával u vysílačky, i když už mohl dávno odpočívat - nakonec by bylo stačilo, kdyby vypnul aparaturu o pouhou minutu dřív - jména mnoha trosečníků, které Carpathia za pár hodin vylovila z ledového moře, by rozšířila i tak úděsný seznam mrtvých z Titaniku.

Druhého důstojníka Jamese Bisseta probudil náhlý ruch. Vyskočil z lůžka, rychle se oblékl a spěchal nahoru na můstek. Tam mu první důstojník oznámil: "Titanic narazil na ledovec a vysílá nouzové signály!" Kapitán Rostron zatím odešel do mapovny s pozicí Titaniku, kterou mu radista předal, a bleskurychle určoval současnou pozici Carpathie a vypočítával nový kurs. Zjistil, že Titanic je severozápadně od Carpathie ve vzdálenosti 58 mil. Pak přikázal kormidelníkovi: "Kurs 308 stupňů!" Kormidelník rozkaz opakoval a začal otáčet kolem. Během pěti minut od přijetí tísňového volání už Carpathia plula na pomoc. Oficiálně měla rychlost čtrnáct uzlů, tu noc však po tři a půl hodiny dosahovala až sedmnácti uzlů.

Od okamžiku, kdy se kapitán Rostron dozvěděl o volání Titaniku, začalo pro něj mnoho hodin nepřetržité činnosti a velkého napětí. Ještě když stál v mapovně a určoval pozici lodi, zahlédl, jak přichází bocmanův pomocník se skupinou námořníků umývat paluby. Zavolal ho a přikázal mu, aby běžnou práci odložil a bez hluku připravil ke spuštění všechny záchranné čluny. V námořníkových očích se objevilo překvapení a znepokojení. "To je v pořádku," ujistil jej kapitán, "plujeme k jiné lodi, která je v nebezpečí." Bylo třeba zařídit tisíc a jednu věc a Rostron začal hned.

Na můstek povolal vrchního strojníka Johnstona, stručně mu vysvětlil, co se stalo, a připomenul, že rozhoduje každá minuta. Přikázal mu povolat do strojovny zvláštní směnu, vymáčknout z kotlů každý gram síly, každý ždibec páry využít pro stroje a všechny dodávky jinam přerušit, vypnout i topení.

Když vrchní strojník odešel shromáždit svoje muže - jakmile uslyšeli, co se od nich žádá a proč, okamžitě, se pustili do práce, mnozí v takovém spěchu, že se ani nestačili pořádně obléct - kapitán zavolal prvního důstojníka Deana, lodního lékaře dr. Franka McGheea, hospodáře E. G. F. Browna a vrchního stevarda Harryho Hughese. Vrchnímu důstojníkovi dal rozkaz vyklonit a připravit ke spuštění záchranné čluny, otevřít všechny dveře v boku lodi - šlo o dveře, ke kterým se v přístavu připojují lodní můstky - a připravit k nim světla, kladky a lana, připravit závěsné sedačky pro vyzvednutí zraněných a nemocných a plátěné vaky pro přenášení dětí, ze všech bočních dveří spustit provazové žebříky a použít i sítí sloužících k naloďování nákladu. Lodní lékař přichystá zásoby posilujících prostředků a potřeb první pomoci, z každé jídelny zřídí ošetřovnu, sám si vezme na starost jídelnu I. třídy, italský lékař cestující na lodi jídelnu II. třídy a maďarský lékař jídelnu III. třídy. Hospodář s vrchním stevardem a jeho pomocníkem budou přijímat trosečníky a posílat je na ošetření, k občerstvení a postarají se o jejich ubytování. Podle možnosti zaznamenají také jejich jména, aby mohla být co nejrychleji ohlášena bezdrátovým telegrafem. Vrchní stevard shromáždí všechny své lidi včetně personálu kuchyně a bude mít připraven dostatek horké kávy pro pracující posádku Carpathie a polévku, kávu, čaj, alkohol a další občerstvení pro trosečníky. U bočních dveří, v salónech a ve společenských místnostech budou přichystány přikrývky. Stevardi dohlédnou, aby cestující třetí třídy zbytečně nevycházeli na paluby a do jídelen, a soustředí je tak, aby bylo uvolněno co nejvíc lůžek pro trosečníky ze třetí třídy Titaniku. K uložení dalších poslouží kuřácký salón, hala a knihovna. První důstojník přichystá na pravoboku i levoboku barely s olejem pro případ, že by bylo třeba zklidnit mořskou hladinu při naloďování trosečníků. Kapitán Rostron upozorňoval, že budou muset možná převzít více než dva tisíce lidí. Současně vydal celé posádce příkaz provádět všechny práce pokud možno tiše a udržovat naprostou kázeň. Naštěstí byla noc a všichni cestující Carpathie byli v kabinách, Rostron však přesto nařídil, aby pokud některý z nich vyjde a začne se vyptávat, byl zdvořile, ale rozhodně požádán, aby se vrátil do kabiny a zůstal tam.

Posádku Carpathie čekala obrovská práce, kterou musela zvládnout v co nejkratším čase. Důstojníci a vedoucí jednotlivých lodních oddělení se proto okamžitě odebrali ke svým lidem a začali plnit kapitánovy rozkazy.

Přes všechna opatření se přece jen nepodařilo před některými cestujícími utajit dramatickou změnu v dosud naprosto klidném průběhu plavby.

Kapitán Rostron zatím učinil všechna potřebná organizační opatření k přijetí - jak předpokládal - více než dvou tisíc trosečníků a mohl se vrátit na můstek a soustředit se na své povinnosti navigátora. Loď stále zvyšovala rychlost, ze čtrnácti to bylo patnáct, zakrátko šestnáct, šestnáct a půl a nakonec sedmnáct uzlů. Přešel na pravou stranu můstku a zavolal druhého důstojníka Jamese Bisseta. "Zůstaňte zde," pravil mu "a pozorně pátrejte po světlech a světelných signálech - a po ledu!... Na této klidné hladině nemá význam vyhlížet bílou pěnu u paty ledovců, ale sledujte odraz světla hvězd na jejich vrcholech. Do ledového pole se dostaneme ve 3 hodiny ráno nebo možná ještě dřív. Další hlídky budou umístěny na přídi, ve vraním hnízdě a na levém křídle můstku, ale já spoléhám na vás, že s vašima dobrýma očima a s boží pomocí zahlédneme všechno natolik včas, abychom se mohli vyhnout. Věnujte tomu všechnu svou pozornost!""Ano, pane!" odpověděl Bisset.

Odpovědnost, která v oněch hodinách spočívala na kapitánu Rostronovi, byla obrovská.

Do oblasti nebezpečí jsme vedli Carpathii s každým nervem napjatým od neustálého vyhlížení ledu. Jednou jsem uviděl zcela blízko velký kus tyčící se k obloze. Zahlédl jsem jej proto, že se na jeho povrchu odrazilo světlo hvězd - slabounký varující paprsek, který nám umožnil led bezpečně minout. Kdyby jen nějaká taková přátelsky nakloněná hvězda vrhla trochu světla do očí hlídek na Titaniku... Bohužel, nestalo se tak."

V jednu hodinu 10 minut přišel na můstek radista Harold Cottam a hlásil, že zachytil depeši vysílanou Titanikem jeho sesterské lodi Olympic. Zněla: "Mějte připraveny čluny, jdeme rychle dolů po přídi" Čtyři minuty nato se Titanic ozval znovu: "Potápíme se po přídi!" Potom radista Titaniku volal Carpathii a tázal se, za jak dlouho může dorazit. Cottam znovu běžel na můstek. "Řekněte asi za čtyři hodiny," instruoval jej kapitán Rostron, který v tu chvíli ještě nemohl přesně odhadnout, jakého výkonu jsou stroje jeho lodi při maximální zátěži schopny. "A informujte je, "dodal, "že máme všechny záchranné čluny v pohotovosti a učinili jsme všechna opatření k přijetí trosečníků." Poslední signál od Jacka Phillipse přijal Cottam v jednu hodinu 45 minut: Oznamoval, že voda vniká do strojovny. Pak už se Titanic neozval. Na můstku Carpathie začal narůstat neblahý a tíživý pocit blížící se velké tragédie.

  Parník Carpathia

Parník Carpathia

Kapitán Carpathie Artur H. Rostron

 

 


TITANIC World
Copyright © 1999-2008 Zdeněk Marášek
Všechna práva vyhrazena