Novinky
Vznik
Stavba
Cestující
Posádka
Plavba
Šetření
Vrak
Film
Média
Autor

Kniha

Fórum




 

Nedělní ráno 14. dubna slibovalo další z řady příjemných dnů provázejících panenskou plavbu obřího parníku. Krátce po snídani se kapitán doprovázený vrchním důstojníkem, hospodářem, vrchním strojníkem, vrchním stevardem a starším lékařem vydal na inspekci. Tato významná událost, kdy kapitán a šéfové jednotlivých oddělení procházeli oblečení ve slavnostních uniformách celou lodí od přídě k zádi a od nejvyšší paluby po nejnižší, se odehrávala na transatlantských parnících každou neděli. Poté, v 11 hodin, se ti z cestujících, kteří měli zájem, shromáždili v jídelně první třídy k bohoslužbě. Vést bohoslužbu bylo výsadou kapitána. Svým klidným, rozvážným hlasem četl E. J. Smith modlitby a za doprovodu lodního orchestru zazněl zpěv náboženských písní.

Jakmile bohoslužby skončily, stevardi hned začali jídelnu připravovat k podávání oběda. Uprostřed prostorného a prosvětleného sálu stál kapitánův stůl. E. J. Smith rád obědval a večeřel mezi cestujícími. Pozvání k jeho stolu pak bylo poctou, které si vážili i muži a ženy těch nejzvučnějších jmen. Mnoho se jich vystřídalo u Smithova stolu na všech velkých parnících White Star Line, kterým velel, a nejinak tomu bylo i na Titaniku. Jeho popularita byla obrovská.

I v neděli 14. dubna se udrželo již několik dnů trvající dobré počasí. Moře bylo stále klidné, vál mírný vítr, bylo jasno a viditelnost skvělá. Po obědě se na velké tabuli u hospodářovy kanceláře objevila čerstvá informace oznamující, jakou vzdálenost Titanic urazil za posledních dvacet čtyři hodiny. Stále se zvyšovala: od poledne 11. dubna do poledne 12. to bylo 386 mil, do poledne 13. dubna 519 mil a do poledne 14. dubna 546 mil. I když 519 mil dosažených druhého dne poté, co loď vplula do vod oceánu, bylo pro generálního ředitele J. Bruce Ismaye i kapitána Smithe jistým zklamáním, celkově byli spokojeni a kapitán se vyjádřil, že pokud bude pokračovat příznivé počasí, Titanic dosáhne na panenskou plavbu rekordního času. Již při zastávce v Queenstownu si Ismay zavolal vrchního strojníka Josepha Bella, nechal se informovat o zásobách uhlí a doporučil, aby patnáctého nebo šestnáctého, pokud příznivé počasí vydrží, loď už plula plnou rychlostí. Přesto se v neděli ráno rozhořely ohně pod dalšími kotly. Stroje se zabíhaly bez komplikací a Ismay se Smithem mohli být přesvědčeni, že Titanic dosáhne lepších výsledků než před rokem při své první plavbě jeho sesterská loď Olympic. Během dne už plul rychlostí kolem jednadvaceti uzlů a mnoha zkušeným cestujícím neuniklo, že se rychlost stále zvyšuje.

Nedělní odpoledne probíhalo ve stejné pohodě, jakou se vyznačovaly i všechny předchozí dny plavby. K jedné změně však přece jen došlo. Znatelně se ochladilo, a jak se blížil večer, rtut' na teploměru dál klesala. Sice stále bylo úplně jasno a téměř bezvětří, ale rychlý pohyb lodi vytvářel umělý, nepříjemně studící vítr, před kterým se pár cestujících, které ještě bylo možno zahlédnout na otevřených palubách, chránilo teplými plášti. Ostatní dali přednost příjemnějšímu prostředí v uzavřených prostorách, včetně krytých promenád. Na jedné z uzavřených promenád si hrály děti, naplněná byla i pařížská kavárna a salóny.

Stále ještě bylo veselo v prostorách druhé a zejména třetí třídy. Odevšad se ozývala hudba a zpěv, mladí lidé tančili, jen málokdo si v tuto chvíli připouštěl nějaké starosti. Těch bude pro většinu z nich víc než dost, až zakrátko vystoupí na půdu neznámého kontinentu. Teprve před jedenáctou hodinou se salóny, restaurace a kuřárny začaly vyprazdňovat.

Z devětadvaceti kotlů Titaniku bylo v tu dobu zapáleno čtyřiadvacet, nejvíc za celé dosavadní trvání plavby.

V neděli 14. dubna situace vyhlížela podstatně vážněji. Už v devět hodin ráno přišla depeše od Cunardovy lodi Caronia: "Kapitánovi Titaniku. Parníky směřující na západ hlásí 12. dubna velké i malé ledové hory a ledové pole v oblasti 42 stupňů severní šířky a 49 až 51 stupňů západní délky. S pozdravem Baar." V době, kdy toto varování přišlo, pozice Titaniku byla 43 stupně 35 minut severní šířky a 43 stupně 50 minut západní délky.

Rozdělení strážních služeb na můstku v neděli

Důstojníci

Murdoch

10:00 - 14:00

Wilde

14:00 - 18:00

Lightoller

18:00 - 22:00

poté opět Murdoch

 

.

Mladší důstojníci

Pitman, Lowe

12:00 - 16:00

Boxhall, Moody

16:00 - 18:00 první “psí” stráž

Pitman, Lowe

18:00 - 20:00 druhá “psí” stráž

Boxhall, Moody

20:00 - 24:00

poté opět Pitman, Lowe

V půl jedné odpoledne přišel na můstek Lightoller vystřídat Murdocha, aby se první důstojník mohl naobědvat. Asi o čtvrt hodiny později se objevil kapitán Smith a podal Lightollerovi marconigram, který přišel ráno od Caronie. Když se v jednu hodinu vrátil na můstek Murdoch, Lightoller mu řekl o varování z Caronie. Jak později uvedl, měl dojem, že Murdoch o něm slyší poprvé. Přitom je Titanic obdržel již před čtyřmi hodinami. Současně Lightoller informoval Murdocha, že v kursu a rychlosti lodi nedošlo k žádné změně. Potom i on odešel na oběd. Otáčkoměr na můstku ukazoval 75, Titanic překonává každé dvě hodiny 45 námořních mil, což je asi 22 uzlů. Největší parník na světě plul v kursu 242 stupňů směrem k Velkým mělčinám a bodu obratu, kterého měl dosáhnout v odpoledních hodinách. Odtud měl pokračovat v kursu 265 stupňů k New Yorku. Severně od této vytčené trasy a v tuto chvíli ve vzdálenosti asi 200 mil se prostírala ledová pole a mořské ledovce, o kterých hovořila depeše z Caronie.

V jednu hodinu 42 minut přijala radiostanice Titaniku další depeši, tentokrát od parníku Baltic, před postavením Olympiku a Titaniku jednoho z čtveřice největších osobních lodí rejdařství White Star Line.
"Kapitánu Smithovi, Titanic. Od vyplutí máme mírný, proměnlivý vítr a jasné, dobré počasí. Řecký parník Athenai hlásí, že minul ledovce a rozsáhlá ledová pole v pozici 41 stupňů 51 minut severní šířky a 49 stupňů západní délky.

Kapitán Smith přijetí marconigramu potvrdil, ponechal si jej u sebe, a když po obědě zahlédl na promenádní palubě I. třídy generálního ředitele J. Bruce Ismaye, beze slova mu jej předal. Ismaye to nepřekvapilo, kapitán mu často dával na vědomí různé zprávy a vzkazy. Zběžně na marconigram pohlédl, zastrčil jej do kapsy a znovu vytáhl až později odpoledne; ukazoval jej manželce majitele oceláren Arthura Ryersona a manželce J. B. Thayera. Pak dal papír znovu do kapsy a zapomněl na něj.

Tak místo, aby byl marconigram umístěn na informační desku v mapovně, zůstal do 7 hodin 15 minut večer u Bruce Ismaye. Kapitán si na depeši vzpomněl až krátce před večeří, když uviděl Ismaye v kuřáckém salónu. "Mimochodem pane, máte ten telegram, který jsem vám dal odpoledne?" otázal se. "Ano," odpověděl Ismay a chvíli hledal, než papír v jedné z kapes našel. Zatím Smith vysvětloval: "Chci jej dát do mapovny." Nakonec se tedy depeše, z níž bylo patrné, že se Titanic dál přibližuje přímo k hlášené oblasti ledu, objevila v mapovně. Sice ještě dostatečně dlouho před tím, než mohla loď nebezpečného prostoru dosáhnout, ale přesto byl postup kapitána Smithe při manipulaci s tak důležitým varováním mírně řečeno neobvyklý.

Během pěti minut po přijetí telegramu z Baltiku, asi v jednu hodinu 45 minut, zaznamenal radista Phillips zprávu odesílanou německým parníkem Amerika Hydrografickému úřadu ve Washingtonu, která obsahovala upozornění na ledovce. Vzhledem k tomu, že se jednalo o zprávu obsahující údaje významné pro navigaci, měla být v každém případě předána i na můstek. To se však nestalo. Mladší radista Bride, který ztroskotání Titaniku přežil, nemohl toto nedopatření uspokojivě vysvětlit. Phillips informaci zřejmě odložil a později na ni zapomněl.

Ve dvě hodiny odpoledne vrchní důstojník Wilde převzal na můstku strážní službu od prvního důstojníka Murdocha. Deset minut před šestou hodinou Boxhall připomněl Wildovi změnu kursu. Vrchní důstojník vydal kormidelníkovi příslušný rozkaz, ten otočil kormidlem doleva sleduje růžici kompasu a jakmile se loď ustálila v kursu 289 stupňů, uvolnil rukojeti kormidelního kola, které se vrátilo do původní polohy.

V šest hodin se důstojníci na můstku opět vyměnili. Wilda vystřídal druhý důstojník Lightoller, z mladších důstojníků nastoupil H. G. Lowe a H. J. Pitman, místo u kormidla zaujal druhý kormidelník Robert Hitchens. Při převzetí služby byl informován, že loď pluje v kursu 289 stupňů, a dostal pokyn udržovat jej i nadále.

Ve vraním hnízdě na předním stožáru v šest hodin vystřídali Jewell a Symons Hogga a Evanse. Pátý důstojník Lowe se krátce po nastoupení služby stavil v mapovně a na stole zahlédl lístek, na kterém bylo tužkou napsáno "led" a pod tím poziční údaje. Udělal zpaměti rychlý přibližný výpočet, a když zjistil, že Titanic dosáhne vyznačené oblasti až po skončení jeho služby, přestal se o vzkaz zajímat.

V sedm hodin přišel na můstek první důstojník Murdoch, aby Lightoller mohl odejít na večeři. Asi za čtvrt hodiny nato hlásil Murdochovi námořník Samuel Hemming, který měl na Titaniku na starosti obsluhu pozičních světel, že všechna světla jsou správně rozmístěna a rozsvícena. Když Hemming opouštěl můstek, Murdoch jej ještě zavolal zpět a požádal ho, aby zařídil uzavření poklopu větrací šachty na přídi, kterou z podpalubí pronikalo světlo. Nechtěl, aby cokoliv rušilo výhled z můstku nebo z vraního hnízda na mořskou hladinu před přídí lodi. Výslovně Hemmingovi řekl: "Protože jsme v blízkosti ledu, chci, aby před můstkem bylo vše zatemněno." Hemming poklop osobně uzavřel.

V 7 hodin 30 minut radiostanice Titaniku zachytila další depeši. Britský parník Californian, plující v západním kursu jako Titanic, informoval poblíž se nacházející parník Antillian o třech ledovcích poblíž. Mladší radista Bride odnesl zprávu na můstek. Titanic byl v tuto chvíli vzdálen od ledových polí 45 mil. Jeho čas se nachyloval.

V osm hodin nastoupili na místa mladších důstojníků Pitmana a Lowa Boxhall a Moody. Současně došlo ke střídání hlídek ve vraním hnízdě a také Robert Hitchens opustil kormidlo. Lightoller zůstával na můstku, neboť jeho služba měla končit až v deset hodin. Požádal šestého důstojníka Moodyho, aby na základě čerstvě zjištěné pozice lodi a došlých zpráv o výskytu ledu ověřil, kdy Titanic pravděpodobně dosáhne prostoru, ve kterém byl led zpozorován. Moody odešel do mapovny, provedl potřebné výpočty a vrátil se s tím, že to bude před jedenáctou hodinou. Po celý večer teplota rychle klesala, před devátou hodinou již byla jen jeden stupeň nad bodem mrazu.

Kolem deváté hodiny přišel na můstek kapitán Smith a Lightoller s ním asi půl hodiny rozmlouval. Hovořili o počasí a možném setkání s ledem. Kapitán poznamenal, že je chladno. "Velmi chladno, pane," odpověděl Lightoller, "je jen jeden stupeň nad nulou. Vzkázal jsem tesaři a do strojovny, že už mrzne nebo bude mrznout v noci." "Není žádný vítr," pokračoval kapitán. "Ano, hladina je úplně klidná, je škoda, že není vítr, když budeme proplouvat oblastí ledu,". Tam, kde hrozí nebezpečí setkání s plujícími ledovci, hraje vítr důležitou roli. Jak čeří hladinu, vlny narážejí na ponořený ledovec a vytvářejí na jeho návětrné straně obrubu světélkující pěny. Tak mohou spatřit i tmavý ledovec.

  Kresba

Jídelní lístek pro I.tř Titaniku.
Oběd 14.dubna.

Jídelni lístek I.tř

Jídelní lístek pro II.tř Titaniku.
Večeře 14.dubna.

Jídelní lístek II.tř

 


TITANIC World
Copyright © 1999-2008 Zdeněk Marášek
Všechna práva vyhrazena