|
Poté,
když 30. dubna připlula loď Mackay - Bennett do severního halifaxského přístaviště číslo čtyři v
docích kanadského námořnictva, začalo za dozoru dvaceti námořníků z kanadského
křižníku Niobe vykládání mrtvých těl.
Solné betonové zdi kolem doků účinně zabraňovaly tomu, aby lidé přihlíželi
probíhající proceduře. Jednomu podnikavému novináři, který se pokusil vykládáni
mrtvých těl vyfotografovat, byl na příkaz halifaxského policejního ředitele
fotografický aparát okamžitě zabaven.
Jako
první se na pevnině objevily oběti, které byly uložené vpředu na palubě. To byli
především členové posádky, jejichž těla se nenabalzámovala a ani jinak zvlášť
neudržovala. Pak přišli na řadu pasažéři druhé a třetí třídy, jejichž
pozůstatky byly uložené v plátěných vacích. Nakonec došlo k vyložení
cestujících první třídy, kteří všichni byli nabalzámovaní, většinou
identifikovaní a uložení v rakvích na zádi.
Připlutí lodě Mackay - Bennett do
přístavu se začaly dodržovat určité procedury, stanovené halifaxskými
představiteli, které zajišťovaly přísné dodržování korektního jednání,
navrácení zesnulých jejich nejbližším příbuzným a plné zachování předpisů
města a provincie.
Mayflower Curling Rink [Stadion Mayflower pro lední metanou] na Agricola Street se změnil v dočasnou márnici. Tam, kde normálně
probíhaly urputné boje v lední metané, se nalézalo 67 plátnem potažených
samostatných kójí. V každé z nich byly tři rakve. Po nabalzamování obětí za
zástěnami na západní straně kluziště zřízenci
přemístili s oběťmi do kójí, kde se za doprovodu úředních osob členové rodiny
nebo přátel mohli pokusit o identifikaci. Do prostoru byli v puštěni jenom ti, kdo
plně prokázali svoji totožnost a úřední osoby. Mrtví měli být na kluzišti
uložení dva týdny. Oběti, jejichž obličeje se
nedaly rozeznat, byly vyfotografování, právě tak další charakteristiky detaily,
které by mohly v budoucnu pomoc při identifikaci.
První patro budovy se přeměnilo v sídlo koronera a jeho podřízení pilně
pracovali na požadovaných úředních dokumentech, na jejichž základě byly vydávány
úmrtní listy - malé karmínové kartičky, na nichž byly obvyklé kolonky na uvedení
jména, pohlaví, věku, data narození, adresy a zaměstnání. Jako ,příčina smrti'
na ní bylo uvedeno ,utonutí při nehodě, SS Titanic,
na moři'. Cennosti obětí byly úředně sepsány a pracovníky koronerovy kanceláře
bezpečně uloženy.
První vyžádané tělo mělo číslo 124 a byl to
John Jacob Astor. Ověření jeho totožnosti bylo poměrně snadné. V záznamech o něm
se uvádělo, že měl na sobě modrý seržový oblek, modrý kapesník s monogramem A.
V., řemen se zlatou přezkou, hnědé boty s červenými gumovými podrážkami a hnědou
flanelovou košili s monogramem J.J.A. na límci. Mezi Astorovými cennosti byly zlaté
hodinky, zlaté manžetové knoflíčky s diamanty,
diamantový prsten s třemi kameny, 225 L v anglických bankovkách, 2 440 $ v
amerických bankovkách, 5 Ł ve zlatých a 7 šilinků ve
stříbrných mincích, zlatá tužka a zápisník.
Na základě pokynů příbuzných nebo v některých případech na základě odhadu
příslušnosti oběti některé církvi, ti, kteří nebyli vyžádáni o převezení z
Mayflower Curling Rink někam jinam, byli určeni k pohřbení na jednom ze tří
městských hřbitovů - na hřbitově Fairview Cementery, který nepatřil žádné
církvi nebo náboženské sektě, na sousedním
židovském hřbitově barona Hirsche nebo na katolickém hřbitově na hoře Olivetské.
Pohřební obřady začaly v pátek 3. května na všech třech hřbitovech. Na
Fairview Cementery vykopali dlouhé příkopy a do nich uložili padesát rakví. Na
katolickém a židovském hřbitově vykopali jednotlivé hroby, do kterých téhož dne
uložili čtrnáct rakví. V sobotu 4. května byl samostatný obřad, který v Halifaxu
vyvolal velikou lítost a účast. Šlo o tělíčko chlapečka, k němuž se nikdo
nehlásil a tak zůstávalo bez povšimnutí. Všechny
pokusy o zjištění jeho totožnosti ztroskotaly a měl být tedy i bez identifikace
uložen do hrobu. |
|
Hřbitov na
kanadském území.
Zde se nachází většina mrtvých z Titaniku.
|
|