Čtvrtý den plavby, v sobotu 13. dubna, vládla na palubě Titaniku naprostá pohoda. "Počasí bylo skvělé, komfort a luxus takový, jak bylo slibováno... Dny ubíhaly příliš rychle. Měla jsem pocit, že nechci, aby to někdy skončilo," vzpomínala o mnoho roků později René Harrisová, manželka newyorského divadelního producenta. "Bylo jasné, příjemné počasí, loď připomínala palác, jídlo bylo výborné. A protože mi bylo sedmnáct, není třeba dodávat, že mě na lodi zajímalo všechno," prohlásil Jack Thayer, syn pensylvánského železničního krále. "Titanic byl tak luxusní, stabilní a obrovský a takový div techniky, že člověk nemohl ani věřit, že je na lodi," řekla další z cestujících I. třídy paní Douglasová.

Především pro 326 cestujících I. třídy zajistila společnost White Star Line veškeré myslitelné pohodlí a splnění i těch nejnáročnějších požadavků. Večírky, tanec, bridžové sedánky, koncerty a občerstvení podávané v kteroukoli dobu, to vše vyplňovalo čas privilegovaných. Péče o ně neznala hranic. Například zkušenosti ukázaly, že ne všem zhýčkaným boháčům cestujícím na velkým osobních parnících vyhovovala účast na obědech či večeřích podávaných v jídelně v určitou dobu. Bylo proto třeba se postarat, aby mohli zasednout k vybraným pokrmům, kdykoli se jim zamanulo, a navíc jim poskytnout možnost soukromých obědů nebo večeří dávaných pro úzký okruh přátel. Tuto službu nemohla obstarávat ani nádherně zařízená jídelna I. třídy, mimo jiné by to představovalo přílišnou zátěž pro kuchaře a stevardy a úroveň obsluhy by utrpěla. Rejdařství proto na Titaniku zřídilo francouzský restaurant, o jehož chod se starala početná skupina francouzských číšníků a kuchařů a pařížský maitre ďhotel.